Čtyřboké dvory v okolí Poličky a Litomyšle a roubené stavby

Čtyřboký dvůr je půdorysným typem zemědělské usedlosti, jejíž stavby jsou bez odstupu soustředěny kolem prostoru čtyřstranného hospodářského dvora. Uspořádání staveb souvisí s provozem hospodářství v prostředí charakterizovaném drsnějšími klimatickými vlivy.

Čtyřboké roubené dvorce

Čtyřboké dvory či dvorce se vyskytují především v části geomorfologického celku Svitavská pahorkatina i přilehlém okolí. Z hlediska místopisného se jedná o obce kolem východočeských měst Hlinska, Poličky, Svitav i severněji situované České Třebové, Litomyšle atd. Na moravské straně historické zemské hranice o sousední oblast se sídelním centrem v Moravské Třebové.

Se čtyřbokou formou půdorysného uspořádání usedlostí se ovšem můžeme setkat rovněž v jižních Čechách. Jedná se přitom opět o klimaticky drsnější horské a pohraniční pásmo Šumavské hornatiny od dolní Šumavy po Novohradsko.

Obytné stavby kolem dvora

K úplnému uzavření dvora hospodářskými stavbami dochází postupně, přičemž je ve střední Evropě doloženo od 16. až 17. století. V některých oblastech přitom docházelo k uzavření později oproti oblastem jiným.

Charakteristickým znakem je provozní a někdy i konstrukční spojení hospodářských staveb nebo prostor, které mohou být dokonce kryty společnou střechou opatřenou podávacími vikýři. Výjimkou je zpravidla stavba domu, který může být v důsledku patrového uspořádání (zprvu jen v zadní komorové části) vyšší a zastřešený samostatnou střechou. Později se vyskytují rovněž další řešení, avšak vždy odrážející požadavek na umístění obilných skladovacích komor v patře.

Dům

Jedna ze čtyř stran dvora je tvořena podélnou stranu domu, který je charakterizován zpravidla největšími stavebními objemy. Důvodem je přitom nejen patrové uspořádání, ale rovněž často dvoutraktové uspořádání.

Patrové uspořádání domu přitom bylo, alespoň na části půdorysu, běžné již v případě starších roubených domů špýcharového typu. Tyto mohly být později rozšiřovány o druhý trakt, ve kterém se nacházela světnička. Běžné bylo dvoutraktové řešení samozřejmě i v případě mladších staveb, jak zcela nebo zčásti roubených tak celozděných. Umístění světničky vedle světnice bylo výhodné nejen z hlediska konstrukčního, ale rovněž z hlediska vytápění těchto obytných prostor.

Výměnek

Další z obytných prostor situovaných v rámci staveb čtyřbokého dvora mohl být výměnek. Tento byl však z provozních důvodu situován v jiném stavební křídle (viz. půdorys níže vpravo) nebo přistavěn z vnější strany dvora (viz. sídelní rozvoj, usedlost a výměnek na ortofotomapě vlevo). V ostatních případech mohl stát výměněk jako samostatná stavba mimo vlastní usedlost, přičemž mohl mít i podobu malé usedlosti rovněž čtyřbokého půdorysu.

Hospodářský dvůr

Dům a hospodářské stavby vymezovaly prostor dvora pravidelného čtyřstranného půdorysu různé velikosti. Využítí dvora se přitom oproti minulosti zásadní měrou změnilo.

V minulosti sloužil hospodářský dvůr, jak ostatně napovídá samotný název, výhradně hospodářským účelům spojených se zemědělským provozem usedlosti. Rozměry dvora přitom musely umožňovat umístění hnojiště i vjezd, případně průjezd vozu. Tomuto byla přizpůsobena i šířka krytého vjezdu, stejně jako do dvora otevřený prostor vozové kolny. Vlastní plocha dvora přitom byla vyspádována s ohledem na odtok zejména dešťové vody.

Po celém půdorysném obvodu dvora nebo jeho části byl proveden zpevněný a často též oproti terénu zvýšený chodník odpovídající šířky. Z chodníku byl přístupný dům a hospodářské stavby, které byly takto zároveň komunikačně propojeny. Chodník byl zpravidla vydlážděn z velkých kamenných desek nebo malých valounů, které mohly být později překryty vrstvou betonu a pohledově se neuplatňují. Shora byl chodník chráněn a kryt přesahy sedlových střech, kryjících takto jednotlivá zápraží a to zejména domu a chlévů. Kamenem byla někdy z důvodu vysokého provozního zatížení zpevněna i podlaha vozové kolny, případně celého dvora.

V současnosti již většina dvorů neplní hospodářskou funkci a slouží rekreačnímu využití, případně zčásti jako okrasná či užitková zahrádka. Vlastní prostor výhradně soukromého charakteru bývá obvykle zcela nebo zčásti zatravněn.

Hnojiště

V případě čtyřbokých usedlostí na Českomoravské vrchovině bylo hnojiště, sloužící k ukládání chlévské mrvy, situováno v přímo v prostoru hospodářského dvora. Velikost přitom souvisela s počtem ustájených zvířat a proto i v případě velkých dvorů zaujímalo hnojiště převážnou část plochy dvora.

Pevnější ohrazení hnojiště mohlo zprvu u některých usedlostí chybět, resp. bylo tvořeno zvýšeným zápražím. Později se mohlo využívat prken a nakonec i trvanlivějšího betonu. Od 2. poloviny 20. století byla hnojiště ve dvoře zpravidla rušena nebo přinejmenším přemístěna do prostoru zahrady za usedlostí.

Záchod

V prostoru hospodářského dvora stával rovněž záchod, stavěný zprvu samostatně mimo dům. Z provozních důvodů byl obvykle umístěný na hnojišti, resp. na jeho okraji či přímo v rohu. Viz. půdorysy čtyřbokých dvorů na stránce Půdorys a stavby dvora.

Záchod měl zpravidla formu jednoduchého dřevěného přístřešku z prken, přístupného ze zápraží v blízkosti vstupu do domu nebo výměnku. Shora byl opatřen pultovou střechou, spádovanou mimo vstup a zápraží. V současné době většina záchodů situovaných ve dvoře již zanikla (společně se zrušením hnojiště) a byla nahrazena moderním sociálním zařízením v rámci dispozice domu.

Hospodářské stavby kolem dvora

Oproti domu se hospodářské stavby, vymezující zpravidla zbývající tři strany dvora, vyznačují obvykle přízemním řešením a jednotraktovou dispozicí menší šířky. Mezi hospodářské stavby nebo prostory náleží především roubené nebo již zděné chlévy, stáj, další komory, otevřená kolna a někdy již také stodola.

Komora

Kromě přízemního uspořádání hospodářských staveb existují i další varianty, odrážející zejména umístění skladovacích komor. U těchto je totiž z důvodu uskladnění životně důležitých plodin (obilné zrno) požadováno situování v patře, dostatečně chráněném před účinky zemní vlhkosti. Z výše uvedeného důvodu mohla být komora, zejména v případě starších celoroubených dvorů, umístěna:

• v zadní části domu, v patře přístupném ze síně
• v hospodářské křídle, v patře přístupné ze dvora pavlačí
• nad průjezdem do hospodářského dvora

Stodola

Různé byly rovněž varianty situování stodoly, přičemž starší roubené stávaly z důvodu vysokého požárního rizika zcela samostatně. Kromě pravoúhlého půdorysu měla řada těchto stodol rovněž půdorys polygonální, tj. mnohoboký. Jak dokládají stodoly dochované ojediněle v terénu a zejména historické mapy stabilního katastru, zachycující oba půdorysné typy v nepoměrně vyšším počtu, byly tyto hospodářské stavby situovány v zahradě za usedlostí.

Nedílnou součástí každé zemědělské usedlosti je stodola. Starší stodoly byly dřevěné konstrukce, tedy spalného materiálového provedení. Z tohoto důvodu stávaly obvykle samostatně v zahradě, vzdáleny od ostatních staveb usedlosti na bezpečnou protipožární vzdálenost. V případě usedlostí dvorcového typu existují ovšem vyjímky a lze najít stodoly situované i v rámci více či méně uzavřeného půdorysu.

Čtyřboké zděné dvorce

Zatímco stavby starších dvorců jsou roubené, mladší charakterizuje zděná konstrukce z kamene nebo již cihel. Existuje však i řada staveb, na kterých je užito roubení i zdivo. Mohou přitom představovat nejen konstrukční mezistupeň, ale rovněž řešení zohledňující vlastnosti použitého stavebního materiálu.

Stěny a komín

Kamenné zdivo je pro svou nehořlavost nejdříve užíváno ve střední části domu, kde se nachází otevřené ohniště. Jedná se o stěny kuchyňské části síně a zprvu dole otevřené komínové těleso odvádějící kouřové zplodiny nad střechu.

Dále je kámen užíván na stěny hospodářských prostor nebo objektů. Zde se uplatňuje hlavně v přízemí, založeném již dříve na podezdívce déle odolávající vzlínání zemní vlhkosti a prosakování zejména z vnější strany. K užití kamene nedochází najednou u přestaveb ani novostaveb, dochováno je mnoho staveb kombinujících různou měrou oba stavební materiály dohromady v rámci dvora i jednotlivých staveb.

Jsou známy i případy dochované tesařské rámové konstrukce s typicky zdvojenými ztužujícími pásky u staveb, jejíž stěny jsou již zděné. Únosnost stěn je přirozeně již dostatečná a nedeformují se pod svislým zatížením vlastní tíhy střechy a užitného zatížení, zpravidla nehrozí ani vodorovné deformace v úrovni koruny zdiva. Rámová konstrukce v těchto případech sice již ztratila svoji statickou funkci, ale výtvarná a stavebně-historická ji ovšem zůstala.

Štíty

Vývojový mezistupeň mezi roubenými a zděnými stavbami čtyřbokých dvorců mohou dokládat i přetrvávající dřevěné štíty na stavbách již zděných. Štíty jsou bedněny, jak je v regionu obvyklé do jednoduché svislé či šikmé skladby, případně jejich kombinace. V důsledku kabřince nebo polovalby mají obvyklý lichoběžníkový tvar.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Konstrukce a materiál staveb na Poličsku a jižním Litomyšlsku © Martin Čerňanský

Text vznikl doplněním a úpravou přednášky:

ČERŇANSKÝ, Martin. Poličské dvorce. Lidové stavby v Pardubickém kraji [přednáška], Praha: 2013

Poznámky a citace k příspěvku:

Literatura a odkazy k tématu:

ŠKABRADA, Jiří; SYROVÁ-ANÝŽOVÁ, Zuzana; CEJPOVÁ, Miroslava; DOSTÁL, Petr; EBEL, Martin et al. Nejstarší venkovské domy ve východních Čechách. Pardubice: Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická, 2018. ISBN 978-80-7560-126-1.