Čtyřboká zemědělská usedlost na Vysočině – dům, výměnek a hospodářské stavby
Litomyšl a okolí charakterizují čtyřboké usedlosti, stejna jako oblasti Poličska Uedlsotí tvoří obytné a hospodářské stavby vymezující různě velký prostor dvora, zpravidla pravidelného půdorysu. Obvyklé je přitom stavební a někdy i provozní spojení staveb či prostor, případně uzavření dvora krátkou stěnou opatřenou vstupem.
Starší čtyřboké dvory jsou tvořeny domem a hospodářskými stavbami roubené konstrukce, nacházející zde uplatnění ještě po celé 18. století. V případě oblastí charakterizované vyšší nadmořskou výškou má přitom užití dřeva na roubení delšího trvání oproti nížinným oblastem, ve kterých podíl lesů v důsledku těžby rychle klesal již ve středověku. Dřevěné jsou rovněž stodoly, stojící ovšem z důvodu vysokého požárního rizika samostatně v zahradě za usedlostí. Dřevo bylo přirozeně použito rovněž na šindelovou střešní krytinu (někdy ještě kombinovanou s došky) zachovanou nebo obnovenou ovšem jen u nevelkého počtu staveb.
Polygonální stodoly
Kromě špýcharových domů se starobylým konstrukčním řešením v okolí Poličky a Litomyšle vyznačují rovněž polygonální stodoly, které jsou na Poličsku a Litomyšlsku rovněž dochovány. Oproti minulosti je ovšem jejich počet velmi nízký, často navíc ohroženy zánikem.
Roubená stodola
Polygonální stodoly, rozšířené asi od 16. století zejména na území Čech, se dochovaly zcela ojediněle. Řadu polygonálních stodol již nalezneme pouze na mapách stabilního katastru. Příkladem může být kromě vesnic na Poličsku a Litomyšlsku např. Sobín u Prahy. V terénu zpravidla zanikly požárem, nevyužíváním a/nebo dlouhodobou neúdržbou. Některé z polygonálních stodoly byly zachráněny přesunem do muzeí v přírodě, např. na Veselý Kopec (stodola původem ze Sádku u Poličky z roku 1860) nebo do Kouřimi (stodola ze Želejova).
Stavby polygonálních stodol se vyznačovaly 5 až 14ti bokým půdorysem a roubenou konstrukcí stěn. V některých případech byly roubené obvodové stěny nižší než podjezdná výška vjezdu na mlat. Možnost vjezdu s naloženým vozem si proto vynutila zvýšení okapní části střechy, resp. snížení jejího sklonu a odpovídající vyrovnání obou střešních rovin zvednutím ve střední části. Vlastní víceboký tvar půdorysu snad mohl souviset s možností využití kratších trámů, obdobným provedením presbytářů kostelů nebo funkcí a provozem (pracovním pohybem) uvnitř peren.
Pro polygonální stodoly jsou charakteristické vysoké střechy, tzn. střechy velmi strmého sklonu v důsledku konstrukce vysokého krovu s hřebenovou vaznicí. Strmé střechy byly určeny pro tehdy obvyklou lehkou, avšak hořlavou a násákavou střešní krytinu – došky nebo šindel. Díky výraznému sklonu mohla dešťová voda rychleji ztéci, zároveň se zde po delší dobu často neudržela ani mokrá sněhová pokrývka (čerstvý sníh ano).
Kromě stodol polygonálního půdorysu se řada roubených stodol běžně vyznačuje půdorysem obdélným, ať již jsou starších nebo mladších architektonických forem.
Zděná stodola
Mladší stodoly jsou obecně zděné konstrukce, přičemž mohou stát na místě starších dřevěných stodol nebo být postaveny blíže hospodářskému dvoru či při jeho obvodu. V důsledku nespalného stavebního materiálu a pálené střešní krytiny původní požadavek na protipožární odstup zpravidla pozbývá nezbytnosti.
Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Poličsko a jižní Litomyšlsko – hospodářský dvůr © Martin Čerňanský
