Dolní Povltaví – krajina a památky nejen na území přírodního parku

Dolní Povltaví je velmi staré sídelní území ležící severozápadně od Prahy. Jeho přírodní prostředí se vyznačuje otevřenou zemědělskou krajinou rozdělenou vydatným tokem řeky Vltavy. Širší okolí bylo brzy odlesněno z důvodu intenzivní

• zemědělské činnosti / teplá, poměrně suchá oblast
• použití dřeva na stavby / již nahrazeny zdivem
• potřeby dřeva na otop / blízkost velkého města

Charakter území

Geomorfologie

Území leží v nižinném celku Pražské plošiny a vyznačuje se prevážně mírně zvlněným terénním reliéfem. Vyjímku tvoří právě údolí Vltavy. Zde a podél přítoků je dosud stále zalesněná krajina členěna řadou údolních zářezů, jejichž svahy jsou strmé a skalnaté.

Geologie

V oblasti dolního Povltaví jsou zastoupeny především:

• tvrdé přeměněné horniny / především skalní masivy
• měkké usazené horniny / materiál pro místní stavby
• sprašové půdy / podél vodního toku

Příroda

Vlivem intenzivní zemědělské činnosti se zalesněné plochy dochovaly pouze kolem Vltavy a četných přítoků. Většinou se však jedná o nepůvodní lesy menší rozlohy a místy solitérní stromy. Stráně a strmé svahy lemující vodní toky pokrývají převážně:

• trvalé travní porosty
• květena

Většinu území ve vazbě na sídelní útvary rozdílné velikosti a půdorysných forem tvoří zejména mozaika orné půdy. Vegetační složku v intravilánu sídel nebo jeho blízkosti dále tvoří:

• pastviny / okolí sídel a veřejná prostranství
• sady / větší usedlosti a dvory
• zahrady / usedlosti a domky
• parky / zámecké areály

Chráněná území a lokality

Krajinný ráz oblasti dolního Povltaví určují především přírodní a kulturní hodnoty, dosahující často značného stáří. Některé přitom náleží mezi chráněná území nebo lokality, jiné zůstavají bez ochrany a pouze místního významu. Pro krajinný ráz a identitu prostředí mají ovšem rovněž pozitivní vliv.

Přírodní památky

Oblast charakterizuje řada maloplošně přírodně chráněných území, nacházejících se zejména na pravém břehu řeky Vltavy v prostoru přírodního parku Dolní Povltaví. Jedná se především o rokle a stráně, chráněné jako

• přírodní rezervace
• přírodní památky

Kulturní památky

Oblast dolního Povltaví byla nepřetržitě osídlena již od pravěku. Početné archeologické lokality se přitom vyznačují nejstaršími nálezy v Čechách. Mimořádné významné je rovněž pozdější osídelní dokládající zásadní význam zdejších lokalit v době formování přemyslovského státu. Hradiště Levý Hradec je přitom považováno za:

• správní a mocenské centrum
• ohnisko křesťanství

Sídliště, hradiště

Vlivem příhodných podmínek byla na ostrozích i přímo podél Vltavy či přítoků řada pravěkých a později slovanských sídlišť. K významným sídelním lokalitám přitom náleží vrch Řivnáč, s nálezy pocházejícími již z pozní doby kamenné. Odtud též název řivnáčská kultura. Kromě sídlišť prokázána na obou březích existence výšinných slovanských hradišť, střežících dálkovou cestu i brod před řeku Vltavu:

• Prahý Hradec
• Levý Hradec

Levý Hradec

Hradiště bylo založeno v 1. polovině 9. století a přímo souvisí s počátky českého státu, cestami spojeno s dalšími hradišti rodu Přemyslovců. Kníže Bořivoj I. zde na kruhovém půdorusu založil první křesťanský kostel v Čechách, jehož základy byly odkryty v místě dnešního kostela sv. Klimenta. Nejstarší stojící kostelní loď je dochována u rotundy sv. Petra a Václava, založené knížetem Spytihněvem I. na nedalekém hradišti Budeč. Hradiště jsou tvořena:

• akropolí / kostel, knížecí dvorec, roubené stavby
• opevněným předhradím / roubené stavby

Kromě přírodních a archeologických památek je oblast dolního Povltaví určována rovněž řadou památek stavebních, ať již jsou chráněny zákonem nebo nikoliv. Většina z nich se přirozeně nachází v městských nebo venkovských sídlech, některé ve volné a zpravidla zemědělsky obhospodařované krajině.

Vesnice

Existující vesnice v oblasti dolního Povltaví jsou zpravidla středověkého založení, z období mezi 10. až 14. stoletím. Vyskytují se přitom ve dvojí poloze a to:

• náhorní
• údolní

Na náhorních plošinách leží zpravidla větší vesnická sídla, často návesního typu. Návsi různého půdorysného tvaru jsou vymezeny zemědělskými usedlostmi, za nimiž se táhnou polnosti.

V údolních polohách jsou situovány menší obce, s domkářskou zástavbou vyznačující se malých měříkem stavebních objemů. Půdorysy těchto sídel jsou obvykle nepravidelné a spíše protáhlé, určované prostory vymezenými řekou a svahem nebo svahy podél přítoků. Údolní obce jsou zde charakterizovány řadou stavebních změn, mimo jiné i v důsledku častých záplav.

Usedlosti a dvory

Základem půdorysné struktury obcí jsou zemědělské usedlosti, které tvoří dům a hospodářské stavby po obvodě
dvora. Rozsáhlým hospodářským zázemím se vyznačují též církevní a šlechtické areály i panské dvory. Mimo nebo na okraji obcí stojí vodní mlýny s náhony.

Později uvnitř zástavby nebo na jejím okraji přibývá mladší domkářská zástavba, charakterizované jen malým hospodářským příslušenství. Od konce 19. století budovány stavby vil.

Významnou úlohu při rozvoji sehrávala doprava

• vodní – plavení dříví, později jezy i správní objekty
• silniční – doprava materiálu a osob
• železniční – doprava materiálu a osob

Šlechtická sídla

V období středověku v oblasti Povltaví řada církevních a světských statků. Díky blízkosti Prahy četné statky v držbě

• pražských klášterů
• bohatých měšťanů

Dále rovněž menší zemanské a rytířské dvory ve vazbě na vsi a tvrze. Během třicetileté války velké ztráty na životech a zničení nebo zpustošení řady předbělohorských staveb.

V době pobělohorské dochází ke změnám společenského uspořádání a majetkových poměrů. Formují se šlechtická panství a budují se jejich venkovská sídla – zámky. Jedná se přitom o:

• zámecké novostavby
• přestavby ze starších tvrzí

Stavební fond vesnických sídel dolního Povltaví nejvýrazněji reprezentují dochované církevní a panské stavby. Kostely, fary a zámky se přitom často vyznačují dominantním umístěním i architektonickým výrazem. Nedílnou součástí stavebního fondu jsou rovněž stavby lidové architektury, dochované zpravidla z pozdějšího období.

Církevní stavby

Architektonicky nejvýraznější církevní, resp. sakrální, objekty oblasti dolního Povltaví pocházejí zpravidla z barokního období. Zastupují je přitom:

• kostely
• farní úřady
• sochy světců

Některé kostely stojí na místě starších gotických nebo románských staveb, zásadně přestavěné nebo nově vystavěné právě v baroku s řadou pozdějších stavebních úprav.

Poblíž kostela je zpravidla situován objekt fary, sloužící jako úřad a zároveň bydlení správce farnosti. Z hlediska stavebního se fara odlišuje od ostatní vesnické zástavby náročnějším řešením, charakterizovaném v baroku často mansardovou střechou. Součástí areálu fary jsou rovněž stejně staré nebo mladší hospodářské stavby, výrazem obdobné hospodářským stavbám v zemědělských usedlostech.

Panské stavby

Z panských, resp. vrchnostenských či šlechtických, staveb vynikají zámky budované v pobělohorském období na místě starších tvrzí středověkého původu. Mohou se vyznačovat ještě renesančními jádry nebo naopak být zcela přestavěné (např. po požáru, válečných událostech atd.).

Na hlavní budovu zámeckého areálu navazují užitkové zahrady, zámecký park i rozsáhlé hospodářské nebo již výrobní stavby s řadou objektů, mezi nimiž zpravidla vyniká např.

• sýpka
• pivovar

Oproti ostatní zástavbě obce se panské stavby, stejně jako církevní, vyznačují náročným architektonickým řešením a často rovněž dominantním umístěním i měřítkem.

Lidové stavby

Oblast představuje styčné území domového typu středních a severozápadních Čech. V důsledku odlesnění jsou stavby zděného provedení z:

• místně dostupného kamene
• později z pálených cihel

Starší zděnou architekturu barokního období již veskrze nahradily mladší stavby klasicistní nebo pozdější podoby (historismus a geometrická secese). Avšak i většina těchto staveb již byla přestavěna, přičemž namnoze ztratila svoji:

• plastickou výzdobu
• dřevěné výplně otvorů (okna, dveře, vrata)

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Dolní Povltaví – krajina a přírodní poměry © Martin Čerňanský

Poznámky a citace k příspěvku:

Úholičky – dříve Auholiczek, Císařské povinné otisky stabilního katastru 1 : 2 880 – Čechy, rok 1840. In: Zeměměřický úřad [online]. ČUZK, [cit. 2011-4-10]. Dostupné z: https://archivnimapy.cuzk.cz

Literatura a odkazy k tématu:

ČERŇANSKÝ, Martin. PAMÁTKY A LIDOVÁ ARCHITEKTURA ČR. URN:NBN:cz-nk2008545.