Osídlení středních Čech – středověká a novověká kolonizace

Hustotu osídelní v průběhu raně středověkého období dokládají předrománské a románské stavby. Vlastní půdorysná struktura vesnických sídel včetně lokace je však až vrcholně středověkého původu.

Středověká kolonizace

Raně středověké osídlení

Převážná část regionu středních Čech náleží k velmi starému sídelnímu území, vyznačujícímu se poměrně hustým osídlením již v období raného středověku.

Zdaleka nejviditelnějším hmotným dokladem tehdejší sídelní sítě jsou předrománské rotundy a románské kostely, ať již stojící nebo doložené archeologickými výzkumy či písemnými prameny. Řada románských kostelů se po větších či menších stavebních úpravách a přestavbách dochovala i v řadě vesnických sídel. V porovnání s ostatními regiony České republiky je počet románských kostelů ve středních Čechách zdaleka nejvyšší.

S obdobím raného středověku však nelze v žádném případě časově ztotožnit dnešní podobu vesnických sídel a dokonce ani jejich půdorysné uspořádání. Půdorysná struktura raně středověkých sídelních útvarů prochází totiž v následujícím období vrcholného středověku zcela zásadní proměnou a to nejen ve středních Čechách.

Vrcholně středověké osídlení

V důsledku vrcholně středověké transformace provázené změnami majetkových vztahů i mocenských poměrů v zemi dochází ke změně půdorysných typů vesnických sídel. Zároveň dochází i k úpravám sídelní sítě a to především v souvislosti s možnými změnami původní lokace sídelních útvarů nebo již dříve započatou kolonizací dosud neosídlených ploch ve výše položených polohách středních Čech.

Vrcholně středověká transformace se ukázala býti natolik stabilní, že přetrvala po staletí a je dodnes základem půdorysného uspořádání středočeských vesnic založených v tomto období. Staveb dochovaných z období vrcholného středověku je však ve vesnicích středních Čech velmi málo.

Novověká kolonizace

Oproti středověké kolonizaci dochází později k výraznějším změnám sídelní sítě středních Čech zcela vyjímečně. Období novověku je ve středních Čechách naopak charakterizováno rozvojem pouze v rámci vrcholně středověkého sídelního území.

Vrcholně novověké osídlení

V závěrečném období vrcholného novověku dochází v některých oblastech středních Čech k zahušťování sídelní sítě, které je provázeno zakládáním nových vesnic nebo místních částí vesnic středověkého původu.

Založení nových vesnic nebo místních částí spadá zpravidla do období kolem přelomu 18. a 19. století, kdy dochází k další významné vlně stavební přeměny a doplnění struktury osídlení nejen ve středních Čechách. S řadou nových vesnic se setkáme zejména na bývalém füstenberském panství Křivoklát.

Autor textu a fotky ke kapitole
Střední Čechy – osídlení ve středověku © Martin Čerňanský

Vesnice středních Čech – středověké a novověké vesnice

Ve středních Čechách převažují středověké vesnice návesního typu. Podle půdorysného obvodu návsi je dělíme na nepravidelné nebo pravidelné, s tvary okrouhlými nebo pravoúhlými.

Vesnice s nepravidelnou návsí

Staršího původu pravděpodobně budou menší vesnice s návsí a plužinou (rozvržení polností) nepravidelného tvaru. Nemusí to ovšem býti vždy pravidlem. Kromě možného stáří lokality může nepravidelnost založení odkazovat rovněž na místní přírodní podmínky. Jedná se zejména o svažitost a členitost terénu nebo průběh místní vodoteče (potok) či jiné zamokřené území.

Vesnice s okrouhlou návsí

Středověkého původu jsou rovněž tzv. okrouhlice, tj. vesnice s návsí okrouhlého či oválného tvaru. Zpravidla se jedná o vesnice gotického založení charakterizované dostředným uspořádáním plužiny a jednou přístupovou komunikací vedoucí do prostoru okrouhlé návsi více či měně pravidelného půdorysu.

Vesnice s pravidelnou návsí

Dalším typem středočeských návesních vesnic středověkého původu jsou vesnice s návsí pravidelného tvaru. V porovnání s vesnicemi předchozího typu jsou jejich návesní prostory podstatně větší a rozlohou často srovnatelné s náměstími tehdy zakládaných městeček.

Pravidelnost návsí svědčí o jejich plánovitém rozměření, opět s možnými výjimkami ve vztahu k místním přírodním podmínkám včetně klimatu. Pravidelnému půdorysu převážně obdélníkového tvaru odpovídá i pravidelné řazení velkých zemědělských usedlostí, představujících provozně samostatné hospodářské jednotky středověké vesnice.

Za usedlostmi vymezujícími návesní prostor veřejné funkce jsou pravidelně rozvrženy i selské polnosti s výjimkou rohových úseků vyhrazených pro přístupové komunikace.

Vesnice pravidelného půdorysu

Na území středních Čech převažují středověké návesní vesnice, novověkých vesnic je zde s ohledem na staré sídelní území velmi málo. Vesnice zakládané ve středních Čechách v období pozdního novověku či ojediněle pozdějším se vyznačují geometricky pravidelnými půdorysy.

Charakteristickým znakem je organizované půdorysné schéma návesního nebo ulicového typu s menší výměrou polností. S tím souvisí i drobnější měřítko zástavby a celkově menší velikost vesnických sídel nebo jejich nových částí.

Autor textu a fotky ke kapitole
Střední Čechy – vesnice ve středověku © Martin Čerňanský