Roubené domy na Poličsku – konstrukce stěn, stropu a dveřního křídla

K nejstarší dochované vrstvě zástavby (nejen) v oblasti Poličska a Litomyšlska náleží tzv. špýcharové domy. Kromě výškového uspořádání jsou přitom charakteristické rovněž svým konstrukčním řešením, vykazujícím některé starobylé stavební techniky.

Detaily konstrukčního řešení roubeného domu, charakterizovaného ve starším stupni vývoje použitím kuláčů na stěny i strop (vlevo). Vpravo detail druhotně použitého trámu s opracováním po dřívějším tesařském spoji a níže hraněný trám, podpírající dnes podbedněný strop (foto: MaČe • fotogalerie).

Roubené stěny

Určujícím znakem starších roubených staveb je užití konstrukčních prvků majících jen nejnutnější tesařské opracování. V případě jizby nebo vysoké světnice se jedná o nehraněné klády, případně ztesané jen z vnitřní strany. Tesařské opracování se týká zejména provedení nároží, kde se mohou pohledově uplaťnovat čela nebo jejich části ve tvaru kruhových úsečí. Rovnočelné nebo šikmé kruhové úseče se mohou uplatnit rovněž v místě stavebních otvorů – oken a dveří.

Nákladnost pořízení a opracování konstrukčních prvků tehdejšími tesařskými nástroji dokládá rovněž jejich časté druhotné použití. K tomuto docházelo nejen v rámci téže stavby, ale rovněž mezi jinými stavbami.

Povalový strop

Nehraněné klády zv. kuláče byly použity rovněž na konstrukci stropu, kladeny těsně vedle sebe. V důsledku nutnosti uložení přes celou tloušťku stěn se kruhová čela povalů pohledově uplaťnují z exteriéru a v některých případech rovněž ze vstupní síně.

Náročněji tesařsky opracován byl zprvu pouze středový trám, podpírající povaly uprostřed volného rozpětí odpovídajícího šířce jizby nebo světnice. Opracování středového trámu tvoří okosení viditelných hran s výjimkou střední části, kde je v místě největšího průhybu ponechána celá šířka. Nejvíce namáhána tahem za ohybu jsou přitom právě spodní vlákna, horní jsou tlačena.

Příklad dvouvrstvých jednokřídlých dveří, tvořených spodním svlakovým křídlem a pohledovým pobitím diagonálně kladenými prkny. Vpravo dole zámek s již částečně zakrytou mechanikou (foto: MaČe • fotogalerie).

Dřevěné dveře

Nedílnou součástí historické hodnoty roubených domů jsou rovněž dřevěná okna, dveře a vrata. Oproti půdorysnému uspořádání a nosné konstrukci stavby ovšem podléhají častějším změnám. Z tohoto důvodu jsou v řadě případů mladšího data než nejstarší stavební jádro domu.

Navzdory tomuto mohou být rovněž dokladem archaického řešení, jako dokládá např. užití rohových pásků nebo klínků a zvýšeného trámkového prahu dveří. Rohové prvky a vysoký práh ztužovali stavební otvor, neboť zabraňovaly posunu stojek (postranních sloupků ostění) směrem k sobě. Zajišťovaly tímto pevnou šířku dveřního otvoru, nezbytnou pro zavírání dveřního křídla. Samotné dveřní křídlo barokního původu je v uvedeném případě dvouvrstvé, přičemž spodní vrstvu tvoří svlaková konstrukce a vrchní pohledovou diagonálně kladená prkénka s viditelnými hlavami kovaných hřebů.

Dveřní kování

Starší celodřevěný způsob uchycení dveřního křídla pomocí točnice přetrvával zejména u sýpkových komor, zatímco u vstupních dveří byl nahrazován zavěšením na kovové háky. Kovové jsou rovněž mladšídveřní zámky, zprvu zcela nebo částečně otevřené s užitím sekaných matic čtvercového tvaru.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole
Roubená konstrukce domu na Poličsku © Martin Čerňanský

Špýcharový dům na Poličsku a jižním Litomyšlsku – obytná, vstupní a hospodářská část domu

V oblasti Poličska a Litomyšlska se dochovaly domy předbělohorského staří či alespoň užití starobylých konstrukcí. Některé se přitom mohly stát součástí čtyřbokých dvorců, zatímco u jiných k výstavbě hospodářských staveb uzavírajících plochu dvora nedošlo.

Zadní část špýcharového domu roubené konstrukce v typickém patrovém uspořádání komor, prozrazeném větracími otvory i čely stropních trámů na podélném průčelí (foto: MaČe • fotogalerie).

Jizba

Určujícím znakem nejstarších špýcharových domů je vysoká dýmná jizba mající v úrovni nad okenními otvory ještě otvory pro odvod kouře od otevřeného ohniště. Stěny jsou provedeny z kuláčů a rovněž povalový strop. Domy s vysokými jizbami se na Českomoravské vrchovině dochovaly především v oblasti Litomyšlska. Obvyklá datace dochovaných vysokých jizeb nejpozději do třicetileté války, často 16. století.

Světnice

Obdobnou konstrukci svislých stěn a stropu vykazují také nejstarší světnice, které se však oproti jizbám vyznačují menší světlou výškou v důsledku sníženého stropu. Snížení stropní konstrukce obytné místnosti domu souviselo se změnou způsobu vytápění, přičemž v důsledku tohoto vymizely rovněž otvory určené pro odvod kouře. Domy se staršími světnicemi se na Českomoravské vrchovině vyskytují zejména v oblasti Poličska. Obvyklá datace dochovaných světnic s povalovými stropy po třicetileté válce, zpravidla 17. století včetně přelomu 17/18. století.

Interiér špýcharového domu s vysokou jizbou (vlevo nahoře) a nižší světnicí (vpravo uprostřed). Oba prostory zastropeny povalovým stropem. Na snímcích dále vstupní síň a zadní komorový blok domu z exteriéru (foto: MaČe • fotogalerie).

Vstupní síň

Střední část špýcharového domu zaujímá vstupní síň, která může být:

• vysoká přes obě patra komor nebo již
• rozdělená stropem na síň v přízemí a patře

Výškové uspořádání vstupní síně přitom nemusí odpovídat stávající výšce obytné místnosti, tzn. vysoká síň u jizby a nízká u světnice. Důvodem jsou především pozdější stavební úpravy, zejména obytné místnosti domu, které mohly situaci výškově značně pozměnit. Vyloučit nelze ani dodatečné provedení konstrukce stropu v síni i další dispoziční a konstrukční změny.

Komory

Samotné komory uspořádané do patrového roubeného bloku jsou osvětleny jen malými větracími otvory, pokud nedošlo k jejich pozdějšímu zvětšení. S ohledem na svoji skladovací funkci nemusely podlehnout stavebním změnám, ke kterým docházelo v přední obytné části domu.

Pokud zůstal roubený patrový komorový blok zachován, může být dokladem jeho staří tvarosloví dveřních portálů. Tyto se často vyznačují okoseným sedlovým profilem. Nemusí to ovšem platit pokaždé, neboť sedlové portálky byly užívány rovněž v pozdější období nevyjímaje novodobé stavební zásahy. Kromě kuláčů již mohl být použito zcela nebo částečně hraněných trámů.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole
Poličsko a jižní Litomyšlsko – špýcharový dům © Martin Čerňanský

Stodoly na Poličsku a Litomyšlsku – konstrukce roubených a zděných stodol

Kromě špýcharových domů se starobylým konstrukčním řešením vyznačují rovněž polygonální stodoly, které jsou na Poličsku a Litomyšlsku rovněž dochovány. Oproti minulosti je ovšem jejich počet velmi nízký, často navíc ohroženy zánikem.

Mapa stabilního katastru znázorňující čtyřboké usedlosti a samostatně stojící polygonální stodoly. Na fotografich stodoly obdélného nebo mnohobokého půdorysu, charakterizované vysokým krovem (foto: MaČe • fotogalerie).

Dřevěné stodoly

Nedílnou součástí každé zemědělské usedlosti je stodola. Starší stodoly byly dřevěné konstrukce, tedy spalného materiálového provedení. Z tohoto důvodu stávaly obvykle samostatně v zahradě, vzdáleny od ostatních staveb usedlosti na bezpečnou protipožární vzdálenost. V případě usedlostí dvorcového typu existují ovšem vyjímky a lze najít stodoly situované i v rámci více či méně uzavřeného půdorysu.

Příklad polygonálních stodol charakterizovaných vysokou střechou krytou lehkými avšak hořlavými a hnilobě snadno podléhajícími došky nebo šindeli. Z uvedeného důvodu proto vyžadují pravidelnou kontrolu a údržbu (foto: MaČe • fotogalerie).

Víceboké stodoly

Polygonální stodoly, rozšířené asi od 16. století zejména na území Čech, se dochovaly zcela ojediněle. Řadu polygonálních stodol již nalezneme pouze na mapách stabilního katastru. Příkladem může být kromě vesnic na Poličsku a Litomyšlsku např. Sobín u Prahy. V terénu zpravidla zanikly požárem, nevyužíváním a/nebo dlouhodobou neúdržbou. Některé z polygonálních stodoly byly zachráněny přesunem do muzeí v přírodě, např. na Veselý Kopec (stodola původem ze Sádku u Poličky z roku 1860) nebo do Kouřimi (stodola ze Želejova).

Stavby polygonálních stodol se vyznačovaly 5 až 14ti bokým půdorysem a roubenou konstrukcí stěn. V některých případech byly roubené obvodové stěny nižší než podjezdná výška vjezdu na mlat. Možnost vjezdu s naloženým vozem si proto vynutila zvýšení okapní části střechy, resp. snížení jejího sklonu a odpovídající vyrovnání obou střešních rovin zvednutím ve střední části. Vlastní víceboký tvar půdorysu snad mohl souviset s možností využití kratších trámů, obdobným provedením presbytářů kostelů nebo funkcí a provozem (pracovním pohybem) uvnitř peren.

Pro polygonální stodoly jsou charakteristické vysoké střechy, tzn. střechy velmi strmého sklonu v důsledku konstrukce vysokého krovu s hřebenovou vaznicí. Strmé střechy byly určeny pro tehdy obvyklou lehkou, avšak hořlavou a násákavou střešní krytinu – došky nebo šindel. Díky výraznému sklonu mohla dešťová voda rychleji ztéci, zároveň se zde po delší dobu často neudržela ani mokrá sněhová pokrývka (čerstvý sníh ano).

Kromě stodol polygonálního půdorysu se řada roubených stodol běžně vyznačuje půdorysem obdélným, ať již jsou starších nebo mladších architektonických forem.

Zděné stodoly

Mladší stodoly jsou obecně zděné konstrukce, přičemž mohou stát na místě starších dřevěných stodol nebo být postaveny blíže hospodářskému dvoru či při jeho obvodu. V důsledku nespalného stavebního materiálu a pálené střešní krytiny původní požadavek na protipožární odstup zpravidla pozbývá nezbytnosti.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole
Roubené stodoly na Poličsku a Litomyšlsku © Martin Čerňanský