Čtyřboké dvory na Poličsku a v okolí – umístění staveb a konstrukce

Čtyřboký dvůr je půdorysným typem zemědělské usedlosti, jejíž stavby jsou bez odstupu soustředěny kolem prostoru čtyřstranného hospodářského dvora. Uspořádání staveb souvisí s provozem hospodářství v prostředí charakterizovaném drsnějšími klimatickými vlivy.

Ortofotomapa zachycující čtyřboký dvůr a v zadní části stavební parcely samostatně stojící stodolu (Foto: MaČe • fotogalerie).

Čtyřboké dvorce

Čtyřboké dvory či dvorce se vyskytují především v části geomorfologického celku Svitavská pahorkatina i přilehlém okolí. Z hlediska místopisného se jedná o obce kolem východočeských měst Hlinska, Poličky, Svitav i severněji situované České Třebové, Litomyšle atd. Na moravské straně historické zemské hranice o sousední oblast se sídelním centrem v Moravské Třebové.

Se čtyřbokou formou půdorysného uspořádání usedlostí se ovšem můžeme setkat rovněž v jižních Čechách. Jedná se přitom opět o klimaticky drsnější horské a pohraniční pásmo Šumavské hornatiny od dolní Šumavy po Novohradsko.

Stavby dvora

K úplnému uzavření dvora hospodářskými stavbami dochází postupně, přičemž je ve střední Evropě doloženo od 16. až 17. století. V některých oblastech přitom docházelo k uzavření později oproti oblastem jiným.

Charakteristickým znakem je provozní a někdy i konstrukční spojení hospodářských staveb nebo prostor, které mohou být dokonce kryty společnou střechou opatřenou podávacími vikýři. Výjimkou je zpravidla stavba domu, který může být v důsledku patrového uspořádání (zprvu jen v zadní komorové části) vyšší a zastřešený samostatnou střechou. Později se vyskytují rovněž další řešení, avšak vždy odrážející požadavek na umístění obilných skladovacích komor v patře.

Čtyřboký dvůr s částečně patrovou stavbou domu a přízemními objekty hospodářského využití (Foto: MaČe • fotogalerie).

Roubené stavby

Starší čtyřboké dvory jsou tvořeny domem a hospodářskými stavbami roubené konstrukce, nacházející zde uplatnění ještě po celé 18. století. V případě oblastí charakterizované vyšší nadmořskou výškou má přitom užití dřeva na roubení delšího trvání oproti nížinným oblastem, ve kterých podíl lesů v důsledku těžby rychle klesal již ve středověku. Dřevěné jsou rovněž stodoly, stojící ovšem z důvodu vysokého požárního rizika samostatně v zahradě za usedlostí.

Dřevo bylo přirozeně použito rovněž na šindelovou střešní krytinu (někdy ještě kombinovanou s došky) zachovanou nebo obnovenou ovšem jen u nevelkého počtu staveb.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole
Čtyřboké dvory na Poličsku a okolí © Martin Čerňanský

Poličský dům – architektonická forma a stáří domů

Poličský dům náleží k domovému typu Českomoravské vrchoviny. V rámci tohoto typu reprezentuje místní dobovou formu domů v okolí města Poličky. Uvedenou klasifikaci je přitom třeba chápat jako popisnou, postihující skutečnou situaci jen v omezeném rozsahu.

Průčelí roubeného poličského domu, charakterizovaného podlomením, valbičkou a pravidelným lichoběžníkovým štítem s bedněním typu ondřejského kříže ve tvaru X (foto: MaČe • fotogalerie).

Roubené domy

Starší poličské domy se vyznačují roubenou konstrukcí, použitou v celém půdorysném a výškovém rozsahu s vyjímkou podezdívky, kuchyňské části a přezdění poškozených částí domu. Obytný prostor staršího roubeného domu tvoří vysoká světnice z kuláčů a/nebo již hraněných trámů. Strop světnice je povalový, s čely viditelnými i na hlavním průčelí bez celoplošné povrchové úpravy.

Zastřešení domů je sedlového tvaru, přičemž jako střešní krytiny starších domů je užito šindele. Na úrovni vazných trámů kromu je střecha opatřena podlomením a ve vrcholu štítu zkosena nízkou valbičkou. Vzniklá lomenice lichoběžníkového tvaru je bedněna diagonálně do středového kříže a opatřena větracími otvory.

Datování domů

Složitost problematiky související s klasifikací domových typů a zejména jejich místních dobových forem je dána rovněž skutečností, že řada staveb nevznikla jako regionální novostavby nýbrž postupným stavebně-historickým vývojem.

Mimořádně dlouhý a složitý stavebněhistorický vývoj uvedeného domu dokládá dendrochronologické datování. Odebrané vzorky dřevěných prvků byly datovány do 16. až 20. století. Nejstarší je roubená komora v zadní, severní části domu. Řadu dřevěných prvků přitom charakterizuje opracování již nefunkčními tesařskými spoji, dokládajícími v minulosti zcela běžné druhotné užití stavebního materiálu.

Příklad roubeného domu z oblasti Poličky je dokladem dlouhého stavebně-historického vývoje, který vyústil v místní dobovou formu. Dendrochronologické datování převzato z www.dendrochronologie.cz (foto: MaČe • fotogalerie).

Zděné domy

Mladší stavby domů navazují na starší vrstvu a mají obdobné architektonické formy. Jsou však již postaveny z nespalného stavebního materiálu, charakterizované zděnými stěnami v celém půdorysném a výškovém rozsahu a pálenou střešní krytinou na únosnějším typu krovu.

S ohledem na klasifikaci domových typů je opět můžeme zařadit mezi místní dobovou formu, třebaže dobou vzniku již pozdější než dřevěné domy. Z důvodu postupného přezdívání je řada staveb charakterizována rovněž kombinací obou stavebních materiálů. Polozděné a zděné domy z oblasti Poličska budou popisovány v následujících kapitolách.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole
Poličský dům © Martin Čerňanský

Konstrukce a materiál staveb – použití dřeva, kamene a pálených cihel

Zatímco stavby starších dvorců jsou roubené, mladší charakterizuje zděná konstrukce z kamene nebo již cihel. Existuje však i řada staveb, na kterých je užito roubení i zdivo. Mohou přitom představovat nejen konstrukční mezistupeň, ale rovněž řešení zohledňující vlastnosti použitého stavebního materiálu.

Čtyřboký dvorec, na jehož stavbách je užito roubené i zděné konstrukce. Kombinace stavebních materiálů je přitom dokladem dlouhého stavebně-historického vývoje, jímž dvorec v průběhu několika staletí prošel (foto: MaČe • fotogalerie).

Stěny a komín

Kamenné zdivo je pro svou nehořlavost nejdříve užíváno ve střední části domu, kde se nachází otevřené ohniště. Jedná se o stěny kuchyňské části síně a zprvu dole otevřené komínové těleso odvádějící kouřové zplodiny nad střechu.

Dále je kámen užíván na stěny hospodářských prostor nebo objektů. Zde se uplatňuje hlavně v přízemí, založeném již dříve na podezdívce déle odolávající vzlínání zemní vlhkosti a prosakování zejména z vnější strany. K užití kamene nedochází najednou u přestaveb ani novostaveb, dochováno je mnoho staveb kombinujících různou měrou oba stavební materiály dohromady v rámci dvora i jednotlivých staveb.

Jsou známy i případy dochované tesařské rámové konstrukce s typicky zdvojenými ztužujícími pásky u staveb, jejíž stěny jsou již zděné. Únosnost stěn je přirozeně již dostatečná a nedeformují se pod svislým zatížením vlastní tíhy střechy a užitného zatížení, zpravidla nehrozí ani vodorovné deformace v úrovni koruny zdiva. Rámová konstrukce v těchto případech sice již ztratila svoji statickou funkci, ale výtvarná a stavebně-historická ji ovšem zůstala.

Příklad čtyřbokých dvorců, na kterých bylo užito dřeva i kamene, popř. cihel. Konstrukce roubení přitom ustoupila do patra, kde je lépe chráněna před vzlínající zemní vlhkosti a působením dešťových srážek nebo sněhové pokrývky. Dřevěné zprvu zůstaly i štíty (foto: MaČe • fotogalerie).

Štíty

Vývojový mezistupeň mezi roubenými a zděnými stavbami čtyřbokých dvorců mohou dokládat i přetrvávající dřevěné štíty na stavbách již zděných. Štíty jsou bedněny, jak je v regionu obvyklé do jednoduché svislé či šikmé skladby, případně jejich kombinace. V důsledku kabřince nebo polovalby mají obvyklý lichoběžníkový tvar.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole
Konstrukce a materiál staveb na Poličsku a jižním Litomyšlsku © Martin Čerňanský