Zděné dvory

Provoz a půdorysné rozměry hospodářského dvora zůstávají u zděného dvorce obdobné jako u starších dvorců s roubenými stavbami. Někdy mohou být rozměry v podstatě shodné, zvláště pokud došlo k přestavbě domu a hospodářských objektů na témže místě. Podoba staveb je navzdory obdobným architektonických formám odlišná v důsledku použití jiného stavebního materiálu.

Průjezd do dvora

Kromě domu a hospodářských staveb se mění rovněž podoba vjezdů či průjezdů do prostoru dvora, po obvodě pevně uzavřeného zděnými stavbami. Na rozdíl od starších dřevěných konstrukcí nacházejí uplatnění vjezdy či průjezdy klenuté, resp. s vyzděnými pasy klenutého tvaru. Nad průjezdem se často nalézá podávací vikýř nebo sýpkové polopatro či patro. V případě okapově orientovaného domu patrového uspořádání mohou být v patře nad průjezdem i prostory sloužící bydlení.

Kolny s arkádou

I po nástupu mladší a zděné vrstvy zástavby zůstává kolna, sloužící odstavení strojů, vozů, saní i jiným účelům, nedílnou součástí čtyřbokých dvorců.

Namísto dřevěných kolen se sloupky vynášejícími trámové zastropení nebo přímo konstrukci krovu jsou však prováděny klenuté konstrukce. Dvorní průčelí kolny v důsledku tohoto konstrukčního řešení charakterizuje arkáda s řadou oblouků spočívajících na sloupech nebo pilířích z kamene nebo cihel. Oblouky mají zpravidla půleliptický nebo segmentový tvar, průřezy sloupů nebo pilířů se rovněž mohou vyznačovat různých profilem, např. kruhovým nebo mnohobokým.

Kusové prvky

Rozšíření techniky zdění provázela produkce a následné užití řady kamenických prvků. Kamenické prvky byly užívány např. na sloupy, parapety nebo portály. Kamenné kvádříky sloužily rovněž na klenuté konstrukce. Početnější uplatnění kleneb v interiérech domů a hospodářských staveb ovšem nastává až při použití pálených cihel. Důvodem jsou pravidelné rozměry cihel a menší pracnost zdění z tohoto kusového staviva.

Klenby s pasy

Kromě klenebních pasů v rovině stěny (záklenky otvorů, vjezdy do dvora, arkády kolen atd.) se běžné stávají i výše uvedené konstrukce kleneb. Při několika klenebních polí jsou opět běžně doprovázeny či odděleny mezilehlými klenebními pasy. Vrcholné uplatnění klenební techniky nastává ve 2. polovině 19. století a to zejména v interiérech domů, výměnků i některých hospodářských staveb.

Užití dřeva

Ani zděné obytné a hospodářské stavby se v minulosti neobešly bez užití dřeva. Klenuté jsou pouze některé prostory (např. vstupní síň domu nebo výměnku), zatímco jinde jsou nadále běžné trámové stropy. V důsledku protipožární úpravy a provedení podhledů za účelem polospalného a nespalného provedení stropů se však nemusejí trámy v interiéru pohledově uplatňovat. Po celou dobu tradičního stavitelství zůstávají dřevěné rovněž konstrukce krovů, třebaže se krovové soustavy mění v důsledku použití nespalné avšak značně těžké střešní krytiny (pálené tašky). Dřevěné zůstávají pochopitelně i výplně stavebních otvorů, jako jsou okna, dveře a vrata.

Konstrukce a výzdoba domů

Úplnou změnu stavebního materiálu (nejen) u čtyřbokých dvorů zapříčinilo opakované vydávání požárových řádů. Kromě nehořlavosti a větší odolnosti kamene vůči vlhkosti umožnila postupné přezdívání roubených staveb i změna vytápění. Oproti dřevu má zdivo nízkou dotykovou teplotu a menší tepelný odpor, zděné prostory jsou proto pocitově i reálně chladnější.

Průčelí a okna

Zatímco architektonická forma zděných staveb zprvu navazuje na stavby roubené konstrukce, určovaná dosud funkčně vyhovujícím dispozičním uspořádáním celku i jednotlivých staveb včetně tvaru střech, výzdoba průčelí se poměrně výrazně proměňuje.

Důvodem je technika provedení i slohové vlivy, které přispívají k více či méně tektonizujícímu pojednání průčelí včetně již zděného štítu. Zde se objevuje typické členění zděné architektury ve formě rámů po obvodě, kvádrování na nároží, římsy v úrovni základny štítu a zároveň stropu, krajní a mezilehlé pilastry, text aj. Později se tato výzdoba výrazně zjednodušuje, pokud již nechybí zcela často vlivem pozdějších stavebních úprav nebo neúdržby. K zániku nebo zjednodušení dochází rovněž v případě barevné výzdoby, vystavené nejvíce působení zdejších klimatických vlivů.

Nově se na průčelí objevují půlkruhové tvary větracích otvorů, které známe i z jiných regionů charakterizovaných zděnou klasicistní a mladší architekturou (např. Broumovsko). Okenní otvory jsou opatřeny okenními rámy s 6 či 8 skleněnými tabulkami, případně již nově členěny ve tvaru kříže nebo písmene “T” s tabulkami dvojnásobných rozměrů.

Čtyřboké dvory se štítově orientovanými zděnými domy krytými sedlovou střechou opatřenou valbou v horní třetině štítu. Mladší zděné domy se často již vyznačují okapovou orientací a patrovým uspořádáním (foto: MaČe • fotogalerie).

Střešní krytina

Nespalné provedení domů nespočívalo jen ve vyzdění pece, komína a stěn v celém půdorysném a výškovém rozsahu, ale rovněž pokládaní nespalné střešní krytiny. Obvykle se užívala skládaná krytina, ponejvíce pálené tašky nebo lehké vláknocementové šablony.

Orientace domu

Přestože u celozděných čtyřbokých dvorů nadále převažují domy štítové orientace, objevuje se v důsledku překrytí vjezdu patrem i mladší okapové řešení. Společně s tímto mizí obvyklý tvar zastřešení s nízkou valbou nad lichoběžníkovým štítem, charakteristickým pro starší roubené domy nebo jejich zděné nástupce.