Vápenné nátěry na stavby – bílení spar a stěn vápnem

Nejstarší roubené stavby pravděpodobně zpočátku nebyly opatřeny žádnou povrchovou úpravou.

Historické stavby byly často opatřovány vnějším a vnitřním vápenným nátěrem, někdy v kombinaci s dalšími vrstvami povrchové úpravy. Vápenný nátěr plnil účelovou i estetickou funkci.

V některých případech se naopak uvažovalo s provětráváním vnitřního prostoru (např. u stodol, kde hrozilo zapaření uskladněné slámy nebo sena) a roubená stěna nebyla opatřena žádnou povrchovou úpravou, dokonce ani utěsněním spár mezi trámy.

Stěny bez výplní a povrchové úpravy

Vedle staveb nevyžadujících povrchovou úpravu roubených stěn a často ani výplň vodorovných spáry (např. stodoly) jsou bez vnější povrchové úpravy rovněž stavby podružného charakteru.

nebo dokonce jednotlivé stěny, pokud jsou z hlediska vnějšího vzhledu méně významné nebo se pohledově téměř neuplatňují. Absence vnější povrchové úpravy roubených stěn může být pro některé regiony nebo stavby dokonce příznačná. Zejména pro mladší a stále preciznější opracování hraněných trámů nebo širokých fošen jsou charakteristické vodorovné spáry jen minimální šířky.

V některých případech dokonce není těsnícího materiálu užito vůbec a spáry se ve vnějším výrazu roubené stěny téměř neuplatňují. Úmyslné potlačení spár důkladným opracováním povrchu zároveň odráží snahu dosáhnout i ve dřevě co nejhladšího a materiálově jednotného vzhledu roubené stěny po vzoru staveb pocházejících z vyspělejšího prostředí.

Nátěry konzervačními prostředky

Jedinou úpravou těchto staveb tak zůstávají nátěry mladšími konzervačními prostředky, které až na výjimky nemění přirozenou barevnost dřeva.

Velmi brzy však nachází uplatnění hliněná mazanina i vápenný nátěr.

Bílení stěn vápenným nátěrem

Mezi nejstarší a zdaleka nejčastější povrchovou úpravu staveb přitom náleželo bílení vápenným nátěrem. Vápenný nátěr plnící též konzervační funkci dřeva mohl být nanášen z vnější strany přímo na roubení nebo na vrstvu hliněné mazaniny, později též na lícovou vrstvu omítky.

Ochranná a hygienická funkce

Vedle ochranné a hygienické funkce vápenného nátěru bylo zejména u domových interiérů pravidelně nejčastěji před svátky opakované bílení vápnem podmíněno rovněž snahou po čistotě vzhledu nepochybně zvyšující kvalitu bydlení.

Estetická funkce nátěru

Povrchová úprava u roubených stěn venkovských domů souvisela v neposlední řadě rovněž s požadovaným vnějším výrazem s určitým časovým odstupem odrážecím vliv slohové architektury. Nezanedbatelná tedy byla i estetická funkce nátěru a snaha po určité reprezentaci i zděném výrazu stavby, kterému se obílená stavba dojmově přiblížila.

Hliněná mazamina

Vedle bílení je pro srubové stavby místně charakteristické rovněž nanášení hliněné mazaniny. Úvedená stavební úprava souvisí se zlepšením protipožární odolnosti a tepelně-izolační schopnosti.

Autor textu a fotodokumentace ke kapitole Srubové stavby – ochranné a konzervační prostředky © Martin Čerňanský