Žlab – 1) okapový, 2) odvodňovací a odtokový a 3) koryto na vodu a krmivo
Žlabem rozumíme stavební prvek ve formě korýtka sloužícího pro odvod dešťové vody ze střechy či přímo od základů domu nebo nádobu na vodu či krmivo umístěnou v interiéru nebo exteriéru zpravidla hospodářské stavby.
Okapový žlab, též okapní
K osazování okapních žlabů docházelo až od konce 19. století, přičemž ve venkovském prostředí ještě dlouhou dobu rozšířeno nebylo [1]. Do té doby je stěna před dešťovou vodou chráněna zejména dostatečným přesahem střechy díky charakteru krytiny i přesahu stropních trámů včetně konstrukce krovu s námětky. Větší vyložení trámů je často doprovázeno korunní římsou sloužící rovněž ochraně samotné stěny.
Dřevěné střešní žlaby
Starší žlaby byly dřevěné, vydlabané jako korýtka ze štíhlého a rozpůleného kmene smrku či jedle, případně stlučené z prken menší šířky. Dřevěné žlaby byly osazovány na samorostlé dřevěné háky připevněné ke krokvím, případně již na háky kované. Nebyly přitom ještě doplněny o okapní svod a z tohoto důvodu více přesahovaly přes půdorys stavby, neboť dešťová voda odtékala přímo ze žlabu nemajícího ještě čelo.
Dřevěné žlaby se vyskytovaly zejména u významnějších roubených staveb opatřených šindelovou krytinou, později u domů. U hospodářských staveb běžné nebyly.
Plechové střešní žlaby
Na rozdíl od staveb roubených je pro zděné stavby, které jsou obecně stavěny až v pozdějším období, obvyklé použití okapového žlabu z trvanlivějšího tenkostěnného plechu. Plechové žlaby jsou uchycovány pomocí háků, rovněž kovových a připevněných na jednotlivé krokve hřebíky. Na starší dřevěné stavby mohou být osazovány i dodatečně.
S ohledem na odvod dešťové vody je okapní žlab v závislosti na délce spádován jedním nebo dvěma směry k okapnímu svodu nebo svodům. Tzv. svodové roury, někdy doplněné o závěsné kotlíky a kolena, jsou ke svislé stěně kotveny pomocí objímky a držáku svodu. V dolní část jsou svodové roury ukončeny výtokovým kolenem, případně napojeny na kanalizaci, zejména v prostředí města. Na venkově je častější volný odtok na upravený terén nebo do nádrže na vodu.
Kromě měděných a pozinkovaných okapů jsou vyráběny též okapy hliníkové a titanzinkové, půl/kruhového nebo hranatého profilu. Hranaté okapní svody zapuštěné do fasády jsou užívány zpravidla jen v městském prostředí a jen v případě menšího počtu staveb. Nejběžnější protikorozní povrchovou úpravu představuje lakování v cihlově červené barvě odpovídající pálené střešní krytině převládající u zděných staveb tradičních forem.
Odvodňovací žlab, též odtokový
Kromě okapových či okapních žlabů odvádějících dešťovou vodu přímo od střechy se v současné době užívají rovněž odvodňovací a odtokové žlaby, odvádějící vodu z terénu. Tuto funkci dříve plnilo prosté spádování terénu od základů stavby nebo kamenná dlažba z valounů, kvádříků nebo větších desek. V současné době tuto funkci plní kamenné žlaby nebo již betonové, někdy v kombinaci s dalším řešením určeném k odvodnění a odtoku vody.
Krmný žlab na vodu a krmivo
Koryto sloužící jako nádoba na vodu nebo krmivo pro hospodářská zvířata. S koryty se setkáme především v hospodářských stavbách, jako jsou chlévy, konírny nebo ovčíny. Podle stání zvířat mohou být koryta provedena jako oddělená či společná, tj. průběžná. Kamenná koryta jsou provedena zpravidla z jednoho kusu kamene, přičemž mohou být pevně spojená s interiérem stavby nebo přenosná. Levnější provedení představují koryta zděná z pálených cihel a omítnutá. Pozdější jsou, zejména v zemědělské velkovýrobě, používána koryta plechová.
Autor textu a fotodokumentace ke heslu Žlab a koryto © Martin Čerňanský
Poznámky a citace k příspěvku:
[1] FROLEC, Václav, VAŘEKA, Josef. Lidová architektura (Encyklopedie). SNTL a ALFA, L 17-U3-VI-31f/2145 1. vydání, Praha 1983.
ČERŇANSKÝ, Martin. PAMÁTKY A LIDOVÁ ARCHITEKTURA ČR. URN:NBN:cz-nk2008545.
Literatura a odkazy k tématu:
Manger. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. Wikimedia Foundation 2001–, [cit. 2024-8-31]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Manger